Ponorka ani ne, kalachy docela jo

(U tohoto textu prosím omluvte absenci diakritiky a styl, psal jsem to „zkátovanej“ ve tři v noci ; - ) a jedná se o mou reakci na něčí mail, ze kterého se posléze stalo mé závěrečné a definitivní shrnutí březnové a dubnové výpravy do Jemenu. No, tu diakritiku tam možná časem dodělám, tak kdyby už tam třeba byla, považujte výše uvedené za bezpředmětné. : - ) Ale styl už měnit nebudu, pozbylo by to na autentičnosti.)

Nemeli jste ponorku? A co mistni arabasi s kalachama? Naky problemy, vyplyvajici z kulturnich a nabozenskejch odlisnosti?

Ponorka ani ne. Kalachy docela jo.

Hlavne v udoli Hadramaut, kvuli tomu jak tam 15.3. vyhodili do vzduchu ty ctyri Jihokorejce. (My prileteli do hlavniho mesta Sana 14.3., to s tema Jihokorejcema se stalo v hadramautskem Sibamu, ale ten je na druhem konci Jemenu nez Sana, tak jsme az do prijezdu do Hadramautu netusili, ze se to tam stalo. Resp. po par dnech, kdyz jsme v poklidu nocovali v pohori Bura, na strese skoly, na ktere nas pohostinni vesnicani ubytovali, tak jsme se ze SMS dozvedeli takovou mensi "kachnu", a sice ze doslo k nejakemu utoku na cizince v Sana. Ale ono se to stalo v Sibamu.). Takze: Jak v tom Hadramautu vyhodili do vzduchu ty ctyri Jihororejce, tak jsme tam pak v ty oblasti museli chodit vsude s vozbrojenym doprovodem. Nejlepsi byl Abdul, nechal jednou lezet kalacha na skale a uculujic se nam nakazal, at na nej nesahame, a odesel do vedlejsi vesnice pro rejzi a ryby, ktery jsme si tam nechali upict. A my jsme se dohadovali, jestli ho ma nabityho nebo nema, ja rikal ze ma, Shimi ze nema (kdyby mel, tak by ho prece jen tak nenechal lezet a nevodesel by), tak ho nakonec Shimi rozebral (byl na vojne tak to umi) a byl plnej vostrejch. Ale Abdul nebyl policajt (pracoval v hotelu, ve kterem jsme se ubytovali, a domluvil se s nama, ze nam bude delat pruvodce), proto byl tak laxni. To bylo ve vadi Doan, ktere je jeste dost daleko od Sibamu, kde se to stalo s tema Jihokorejcema, a tam nebyla ty bezpecnostni opatreni az tak prisna. Horsi to pak bylo, jak jsme se blizili k Sibamu; tam nas taxikar bez ptani odvezl rovnou na policejni stanici a pak uz jsme se policajtu jen tak nemohli zbavit. Jeden z nich byl "Pinďa", ten ale nastesti nebyl moc horlivej a hlavne byl linej chodit, tak si sednul na upati hory tycici se nad Tarimem (to je mesto jeste o kus dal za Sibamem) a nechal nas, abychom vysplhali nahoru a udelali tam "foto foto". A mel krasne sesmajdany boty, takovy nase zimni kozacky, v tom horku je nosil s rozepnutym zipem, a kvuli nam si je asi sesmajdal jeste mnohem vic, tak od nas pak vecer vyzebral baksis, asi aby mel na novy. "Pišta" byl taky dobrej, mel legracne vysokej hlasek a pri potycce v mistni hospode, kde se zastal Japonky, kterou hlidal, a kterou chtel mistni personal vyvest ven, protoze nebyla zahalena, bych na nej nevsadil ani jeden jemenskej rijal (zhruba 10 haliru), ale nakonec ty jemensky trouby zpacifikoval a Japonka si, aby na ni nekoukali nevrazive, uvazala na hlavu satek, kterej mela do ty doby na krku, a byl klid. Nejhorsi byl "Horlivej blb", kteryho jsme vyfasovali druhy den po "Pinďovi", chodil s nama po Sibamu, a tam, kam se mu s nama nechtelo, nas nepustil, a my litovali, ze se mu neda zdrhnout tak lehce jako by to slo "Pinďovi" o den driv. To uz jsme se totiz pak chteli presunout do vzdalene Al Mukaly, tak jsme uz zdrhnout doopravdy chteli, protoze jsme museli platit policajtum s kalachama taxiky, aby mohli jet s nama, a museli jsme jim zaplatit i cestu zpatky a jeste zebrali vo baksis, ze maj hlad, tak jsme jim vzdycky dali tech par jejich susnu, a voni si je vzdycky strcili do kapsy a nic si za ne nekoupili. A nekdy pak jeste chteli koupit piti, ze maj zizen. Tak jsme jim ho koupili a voni byli spokojeny a krasne nas tema kalachama chranili. Ale pak jsme se uz teda nastvali a pokusili jsme se zdrhnout, abysme nemuseli zas dalsim policajtum platit taxika, to nas vodvezli na nejakou vojenskou stanici a desne tlustej bolsevickej (oblast Hadramaut je byvaly Jizni, tedy komunisticky Jemen) "general" s hubou plnou katu se nas zeptal jestli umime rusky, tak ja rek ze "ja gavarju nemnozko pa rusky", a von mi rusky vysvetloval, ze voni sou ty hodny a chranej nas pred tema zlejma a tudiz ze nas ted vodvezou do hotelu, abysme se tam ubytovali a druhej den rano ze za nama prijede vojak s kalachem a doprovodi nas do Al Mukaly. Tak jsme se nechali odvizt do toho hotelu, pockali pul hodiny a pak se zvedli a sli na stopa. Prvni auto nezastavilo, druhy jo, ale ukazalo se, ze to jsou vojaci, ktery nas uz asi hledali, a vodvezli nas zas zpatky na tu vojenskou zkladnu, a ten bolsevickej general si me (jakozto utekare ktery umi rusky) nechal predvist a vysvetloval mi (jeho rustina s arabskym prizvukem, s hubou plnou katu a tim jak byl nasranej, ze jsme jim chteli vzit roha, byla fakt uchvatna), ze nam hrozi nebezpeci a proc ze jsme jim chteli utyct, kdyz voni nas s nasazenim vlastniho zivota chranej. Tak ja ho ubezpecil, ze jsme nechteli utyct, ze jsme se jen chteli poguljat a delat "foto foto" a pak se vratit do toho hotelu (asi bylo trochu podezrely, ze jsme si batohy nenechali v hotelu, ale s tim se nastesti nevytasil) a pockat hezky poslusne do rana na ten vozbrojenej doprovod do Al Mukaly. Tak von nakazal dvoum svejm cicmundum, aby nas vozili vojenskym autem po okoli a my mohli delat to nase "foto foto", a ty dva vojaci co nas vozili, byli desne nasrany, protoze se tesili, ze se budou cely odpoledne valet a katovat (kat = mistni droga, listy katu rozvejkaj a cpou si je do jedny tvare, takze vetsina Jemencu ma jednu tvar vyrazne vetsi nez druhou (dokonce i deti) a to i kdyz zrovna nekatujou), a najednou misto toho musej v tom desnym horku vozit po okoli nejaky kokoty co chtej delat "foto foto". Tak jsme jim v jednom kramku koupili nejaky kokakoly a cokoladovy susenky a voni byli porad nasrany, ale uz trochu min. Takze se nam jim nepovedlo utyct, cimz jsme vyhodli zhruba litr zbuhdarma z vokna, protoze do Al Mukaly bylo daleko, a museli jsme platit taxikarum za vojaky nebo policajty nebo co to bylo cestu tam a zpatky. Ale pak jsme z Al Mukaly leteli na ostrov Socotra, a tam to bylo v pohode, skoro zadny lidi a vubec zadny kalachy. A predtim v Bure a Harasu taky zadny kalachy (v Harasu teda dost zebrali, ale v Bure byli opravdu mili a pohostinni, zvali nas porad na caj a obcas i na obed), jen kdyz jsme se mezi tema pohorima prepravovali, tak na checkpointech nam vzdycky zkatovanej vojak sermoval pred vocima kalachem (kterej mel povesenej na krku a dost hrozive se mu tam klinklal), kdyz po nas chtel tasrich (cestovni povoleni, meli jsme jich asi 30 namnozenejch a skoro vsechny jsme vypotrebovali, tech checkpointu tam bylo docela hodne) a ptal se nas odkud jsme, prestoze to na tom tasrichu bylo s nejvetsi pravdepodobnosti arabsky napsany. A taky na tech checkpointech mivali zaparkovanyho dzipa, na kterym meli velkej kulomet, ale vetsinou ho meli zabalenej do hadru, tak nevypadal az tak hrozive. Ale jinak v pohode. ; - )

Jo! A ještě něco: fotky, které jsem v Jemenu a na Sokotře fotil já, jsou ve srovnání se Šimiho fotkami hodně nepovedené, jednak neumím fotit, a jednak jsem je fotil na ten nejprimitivnější foťák v mobilu. Tak je zveřejňuju jenom takhle skrytě, tady, on se sem, k tomu odkazu na ně, stejně nikdo neprokliká, takže snad nebudou moct ani nikoho příliš znechutit. A vrazil jsem je tam ale úplně všechny, ať si případní fotografičtí masochisté, kteří navíc ještě rádi klikají, hezky užijí. : - D.

(PDF verze této stránky)


Odkaz na stránku Moje texty: ZDE

Odkaz na hlavní stránku: ZDE